Chorvatsko 10. - 15.8. 2005

Po třetí jsme se konečně dočkali vytouženého moře. Honza říkal, že vymění brzdovou kapalinu a kladívka, nakonec nafouknul gumy a jel. I když neměl s motorkou zatím žádný problém, tohle zanedbání údržby se mu vymstilo.

Účastníci:               Jawa 350/360 + PAv 40               - Petr

                                    Jawa 350/639                                  - Honza

 

Přidali se cestou:    Honda NX 650 Dominator           - Karel

                                    Honda CBR 900RR Fireblade    - Otmar, Marek

1. den - středa    554 km

Odjížděli jsme brzo ráno s tím, že snad dojedeme do večera až k moři. Za Linzem dal Honza zabrat spojce při průjezu kolonou, ale to je stará bolest tohohle typu. Před Salzburgem jsme chtěli sjet na Graz, ale protože cedule byly vidět až v místech, kde odbočovací pruh oddělovaly betonové panely, museli jsme si zajet asi 10km. O kus dál se mi povolilo koleno a to je zase můj věčný problém. Projeli jsme jedním placeným tunelem za 4E, ale druhému jsme se vyhnuli. Podle rad Honzovo bratrance jsme v Triebenu sjeli z dálnice. Poprvé jsme jeli pořádné 17% stoupání, místy jsem musel řadit dvojku, ale bez problému jsme stoupali. Za jedním horizontem Honza zpomalil a říkal, že mu netáhne čtyřka a když si vyřadil před zastavením na plácku u silnice stála motorka na pár metrech bez brždění. Za horizontem to vypadalo jako rovina, ale bylo to pořád asi 8% stoupání. Potkali jsme i několik cyklistů a těm dávaly ty kopce pořádně zabrat. Přiblížili jsme se k přechodu Ljubelj, silnice se na několik kilometrů změnila v čtyřproudou a naskytl se nám nádherný pohled na silnici vedoucí po mostě kousek nad řekou a za ní vysoko se tyčící hory. Fotky mě doma trochu zklamaly, protože tu nádhernou scenérii nezachytily ani z poloviny. Začínali jsme znovu stoupat a na jednom semaforu u oprav silnice jsme dojeli dvě motorky s českou SPZ. V kopcích jsem musel z motorky vyždímat všechno co šlo, ale drželi jsme se jich až k celnici, která byla úplně nahoře. Za ní jsme všichni zastavili, protože bylo asi půl pátý a k moři by jsme nejspíš dojeli až za tmy, rozhodli jsme se jet s klukama. Měli namířeno k Bohnijskému jezeru. Leželo asi 50 km od hranic, ale stejně jsme stihli několikrát zabloudit. V naší mapě byla jen asi každá pátá vesnice a značení na větší města nebylo skoro žádné. Několikrát jsme špatně odbočili, protože odbočky byly značeny na vzdálenější straně křižovatky a ze začátku nás to trochu mátlo. Nakonec jsme jezero našli a ubytovali se v kempu u břehu. Upili jsme nějaký pivo z vozíku, pokecali a šli spát.

               

               

               

2. den - čtvrtek    246 km

Přes noc nám nějak nabyl stan, protože se nechtěl vejít do obalu. Před odjezdem jsem se šel projít s foťákem k jezeru a po ránu bylo nádherné. Nechtěli jsme zbytečně platit za slovinské dálnice a proplétání Slovinskými Alpami po okreskách, byla asi nejhezčí část cesty. Méně přetížený vozík už tolik nepadal do zatáček. Hodně jsme stavěli na focení a kochali se výhledy. V kopcích dostávaly motory pořádně zabrat, při sjezdech jsem využíval brzdy skoro naplno a taky byly trochu cítit. Ostatní s kotoučovýma brzdama neměli problém. Jenom Honza.při jedné zastávce říkal, že mu trochu tvrdne brzda a o kus dál jí promáčkl k řidítku. Naštěstí to dobrzdil zadní. Po odvzdušnění si koupil novou kapalinu, ale nakonec tu pětiletou kapalinu vyměnil až doma. Jediného Otmara bolely ruce, protože na Firebladu je na nich při sjezdu větší váha. Dojeli jsme na hlavní silnici, kde nás začaly brzdit náklaďáky. S Jawou nešlo předjíždět, protože se silnice klikatila podél skal. Kluci na Firebladu s předjížděním problém neměli a aby jsme je nebrzdili, tak nám Marek ukazoval jestli něco za zatáčkou jede. To bylo poprvé a naposled, kdy jsem předjížděl v místech, kde si to za normálních okolností rozmyslí i ten největší šílenec. Díky dešti jsme museli zpomalit. V jedné utahující se zatáčce jsem si trochu přibrzdil oběma brzdama, klouzlo mi přední kolo asi v 50 km/h, pustil jsem brzdy a kolo se chytlo, trochu jsem jí přitom narovnal. Zase jsem naklopil, ale byl jsem pořád moc rychlý a po lehkém přibrzdění se smyk opakoval. Naštěstí jsem to znova srovnal. V protisměru nic nejelo, tak jsem jí narovnal a natvrdo brzdil do protisměru, pak jsem se vrátil zpátky a pokračoval o něco pomaleji (tahle příhoda rozhodla o výměně staré Barumky přestože měla asi 3mm). V Opatii jsme poprvé spatřili moře, kromě Karla všichni u moře byli, ale nikdo na motorce. Pokračovali jsme podél pobřeží do Rabacu, cestou začala Honzovi vynechávat motorka. Kemp se nám zdál drahý a tak jeli Karel a Otmar hledat plácek na přespání, protože se stmívalo. Mezitím jsme zjistili, že Honza nenamazal kladívka a ta se ošoupala. Kluci se vrátili s tím, že našli penzion za 10E/os bez dokladu. Na hlavní jsme vyjížděli do kopce u autobusové zastávky, kde stáli dva policajti a kontrolovali auto. Celou situaci nejlíp vylíčil Marek. První jel Karel na Dominátoru, toho se nevšimli, hned za ním Honza s vytočeným motorem a střílením z výfuku, pak projelo několik aut, kterým jsme museli dát přednost. Druhá Jawa s vozíkem a vytočeným motorem, Fireblade už je taky nezajímal, protože netušili co se dělo. Dojížděl jsem je, asi na sto metrů bylo slyšet střílení z výfuků a dvě auta jedoucí za Honzou v oblaku dýmu radši pustila výstražný blinkry. K penzionu naštěstí dojel. Ubytování se nám líbilo a za ty peníze se to s kempem nedalo srovnat, tak jsme se rozhodli zůstat tady tři noci.

               

               

3. den - pátek    63 km

Od rána pršelo, po obědě jsem nastavil Honzovi předstih a čekali jsme u karet až se počasí umoudří. Kolem druhý přestalo pršet a když se rozjasnilo, vydali jsme se hledat nějaký místo na koupání. Projeli jsme kolem nákladního přístavu a několika domů při pobřeží, ale nikde nebylo možné se vykoupat. Nakonec jsme našli malý přístav u kempu a o kus dál jsme se vykoupali. Marek našel škebli, ale tam byl nastěhovaný krab poustevníček a nechtěl ven. Užili jsme si pohodu na místě, kde bylo minimum lidí. Večer jsme se jeli podívat do Rabacu a trochu se prošli po městě. Marek a Otmar se ještě šli podívat na diskotéku.

               

               

               

4. den - sobota    102 km

Po obědě jsme se jeli podívat do Puly, Marek a Otmar jeli do kempu za holkama, který potkali na diskotéce a pak za námi měli přijet. V jedné vesnici jsme potkali radar, ale i když  jsme 50 km/h asi nejeli, tak nás nezastavili. V Pule jsme do prázdného vozíku naskládali tři bundy, troje kalhoty a dvoje boty, zbytek dali kluci do kufrů a nalehko jsme šli do města. Prohlédli jsme si koloseum, přístav a prošli centrum. Nakonec jsme se dojeli vykoupat za město. S klukama jsme se nenašli, tak jsme se vrátili do penzionu. Když se vrátil Marek a Otmar, vyprávěli nám jak se honili s dvouma skůtrama. Ti kluci jeli v tričkách a kraťasech, v zatáčkách dřeli variátorem a byli z toho vysmátý. Otmar jim na Firebladu v zatáčkách nestačil a doháněl je na rovinkách. Večer jsme se s Otmarem a Karlem chtěli podívat na západ slunce, oni jeli napřed a já jel natankovat. Našel jsem je na plácku u moře, obloha zůstala zatažená, ale alespoň mi vyprávěli příhodu, která se jim stala, než jsem přijel. Zastavili kousek od auta u kterého stála holka. V domnění, že jim nerozumí si povídali, jak jí sluší ta krátká sukně,... ona se samozřejmě do auta nahnula ještě víc. Za chvíli za ní přišel kluk a když na ní spustil Slovensky bylo vše jasné.

               

               

   

5. den - neděle    216 km

Ráno jsme zabalili věci a rozloučili se, kluci chtěli projet Italské Alpy a do večera dojet domu. Já s Honzou jsme se jeli vykoupat do Poreče. Pak jsme si prohlídli město, koupili pár drobností a pokračovali podél pobřeží. V Piranu jsme se zastavili na vyfocení západu slunce, ale mraky nám zase nepřály. Začala mě trochu zlobit motorka, nechtěla jet ve středních otáčkách. Při pauze jsem zjistil, že se mi dostal hadr do sání, tentokrát jsem do něj zabalil pumpičku pořádně. Nemohli jsme najít vhodné místo na přespání a jeli do noci. Schovali jsme se na benzínce před deštěm než přešlo to nejhorší. Po půlnoci začal foukat silný vítr a trochu pršelo. Na odpočívadle spalo asi deset lidí v autech, tak jsme si postavili stan za dřevěnou boudou a šli spát.

               

               

           

6. den - pondělí    622 km

Po probuzení jsme zjistili, že ta bouda je vlastně hospoda. Nikoho jsme nezajímali, ale radši jsme rychle zmizeli. Po sjetí z dálnice jsme jeli zpátky stejnou cestou. V Rakousku jsme špatně odbočili. Mapu Rakouska jsme neměli, tak vzal Honza na benzínce mapu ze stojanu, ukázal jí pumpaři a ptal se na cestu. Potom jí vrátil do stojanu a vyrazili jsme se konečně správným směrem. O kus dál jsme zjistili, že Honzovi prasknul nosič kufru. Přendali jsme jeho pytel na mojí sedačku a kufr místo pytle. Už nás čekal jen dálniční přesun domů a posledních 300 km v dešti, většinu z toho za tmy.

               

               

       

Najeli jsme 1803 km za 6 dní a utratili každý asi 5500 Kč. Poznali jsme nové kamarády a prožili s nimi nádhernou dovolenou plnou zážitků u moře v Alpách i v penzionu při čekání na pěkné počasí. Motorky ukázaly, že ani Alpy nejsou pro Jawu překážkou a to jsem netušil co mě čeká za rok.

Pohledy: