Skandinávie 10.9.-2.10.2009

Skandinávie mě lákala už dlouho, projížďky okolo fjordů nebo pustinami za polárním kruhem. Z plánovaných Alp sešlo, zůstat doma jako loni jsem nechtěl a tak mě nezbývalo než jet sám. Peníze mi zbyly z loňska. Když jsem zjistil, že budu mít v září 3 týdny volno, stačilo jenom si vybrat, kam pojedu. S počasím koncem září za polárním kruhem jsem si nebyl moc jistý. Každý tam jede v červenci nebo v srpnu, ale to jsem nemohl. Nakonec jsem neodolal příležitosti, dokoupil zimní výbavu a připravoval motorku.

Přípravu motorky jsem dokončil až v úterý večer a odjezd jsem musel o den odložit. Ve středu ráno jsem se dojel zapsat do školy v Liberci a před třetí hodinou jsem byl asi po 450 km doma. Stačilo vyměnit novou jehlu za starou, se kterou jela motorka lépe. K vyzkoušené motorce jsem vystružil díry pro nové čepy do pavíka a už jenom zabalit všechno potřebné. Spousta náhradních dílů, nářadí, 9,5 litru oleje do benzínu, 2 litry do převodovky a hlavně jídlo na celou cestu. Kolem půlnoci jsem si myslel, že budu muset půlku konzerv nechat doma a zbytek balení nechal na ráno.

Účastníci:    Jawa 350/360 + PAv 40    - Petr

1. den - čtvrtek    406 km

Cestu jsem neměl pevně danou a při nenadálých okolnostech jsem jí mohl kdykoli změnit. Vytisknul jsem si proto několik cestopisů pro inspiraci. Balení zabralo ještě ráno dost času a tak jsem se vydal na cestu až po obědě. Hned po prvních metrech bylo jasné, že jsem to s naložením pavíka i motorky přehnal a povolených 30 kg je ve vozíku možná dvakrát. Naštěstí velkou část tvořily konzervy a olej no a ty budou cestou ubývat. Chvilku jsem si na chování motorky zvykal, ale na dálnici už jsem držel svých 90 km/h. Pořád jsem přemýšlel, co jsem zapomněl. Odjížděl jsem dost narychlo. Před Prahou mi došlo, nemám žádný oheň. Na první benzínce jsem koupil pro jistotu dva zapalovače a hurá do Německa. Za Cínovcem jsem trochu zabloudil a po asi 30 km na okreskách konečně najíždím na dálnici A13. Drážďany jsem objel po obchvatu směr Berlín. Po setmění jsem našel kemp u města Lübben. Tady se mi nechtělo riskovat spaní na divoko. Při ubytování mi chvilku trvalo, než jsem oprášil angličtinu. Němčinu jsem radši nezkoušel.

2. den - pátek    1 014 km

Vstal jsem brzo, ale balení zabralo dost času a tak odjíždím až po osmé. Měl jsem v plánu se co nejrychleji přesunout do Švédska, protože jsem chtěl mít dálnice co nejdřív za sebou. Dálniční nudu občas zpestřily větrné elektrárny, ale kolem poledne jsem nebyl ani na dohled od Hamburku a myslel jsem si, že budu muset přespat v Dánsku. Omezil jsem pauzy skoro jen na tankování, zrychlil lehce přes 100 km/h. Omylem jsem zajel do Hamburgu a radši se hned otočil a vrátil na obchvat. Prvním zajímavým místem byl dánský most na ostrov Fyn. K druhému 18 km dlouhému mostu přes průliv Velký Belt jsem přijel k večeru, ale už mi bylo jasné, že do Švédska dojedu. Na konci mostu, který je s rozpětím hlavního pole mostu 1624 m třetí nejdelší visutý most na světě, jsem zaplatil 115 DKK [ 392,5  ]. 16 km dlouhý most přes Öresund jsem projížděl za tmy, ale nic krásnějšího jsem si nemohl přát. Nejdřív průjezd 3,5 km dlouhým tunelem, který je osvětlený jako bych jel za dne, potom jsem se po mostě blížil k hlavní části mostu. Nasvícená konstrukce a za mostem noční Malme ozařující nízko ležící mraky. Prostě nádhera. Druhé mýtné za 150 DKK [ 512 Kč ]. Za hranicemi jsem hledal v mapě, kde by se dalo přespat. Pobřeží je hustě obydlené a tak jsem se rozhodl dojet kousek za Helsingborg, tam snad nějaký plácek najdu, není to ani 100 km. S hledáním to nebylo tak jednoduché. Po sjetí z dálnice jsem najezdil skoro 10 km, než jsem našel vhodné místo alespoň 150 metrů od nejbližšího domu, jak ukládá právo volného kempování ve Švédsku. Kolem půlnoci jsem konečně stavěl stan a když jsem před spaním zapisoval kilometry, zjistil jsem nový rekord 1014 km za 16 hodin.

3. den - sobota    419 km

Na první benzínce jsem si všiml povolených šroubů na pravém výfuku. Auto, které tankovalo za mnou mělo Slovenskou SPZ, prohodili jsme pár slov a pokračovali dál. Během opravy se mě ptalo několik lidí včetně party motorkářů, jestli nepotřebuji pomoct. To se mi stávalo v celé Skandinávii, až to bylo občas nepříjemné pořád vysvětlovat, že je všechno v pořádku a dělám jen běžnou údržbu. Tu jsem nejčastěji prováděl právě na benzínkách. Potom jsem se vydal k jezeru Vättern. Zastavil jsem na několika odpočívadlech podél jezera a kochal se výhledy. Taky jsem si všimnul obrovských rozdílů. O čistých odpočívadlech včetně záchodů a pěkném posezení si u nás můžeme nechat zdát. U jedné restaurace jsem se nechal vyfotit od místní motorkářky u jezera. Prohlídla si mojí motorku a doporučila mi, abych se cestou do Stockholmu zastavil ve starém městě Vadstena. Po několika kilometrech jsem zjistil, že mám šíleně vytahaný řetěz. Tohle jsem ještě neviděl, nový jsem dával chvíli před odjezdem, nenajel ani 1000 km a před odjezdem jsem ho napínal. Po technické přestávce jsem sjel z dálnice podle rady. Na prvních kilometrech se mi naskytlo něco na našich silnicích nemyslitelného. Jedu předepsaných 70 km/h mimo obec, přede mnou asi dvoukilometrová rovinka a za mnou dvě auta, no a oni nepředjíždí! Až na vzácné výjimky, které stejně nejely víc než 80 km/h všichni dodržují předpisy. Aby taky ne, když je skoro v každé vesnici radar, v jednom místě byly snad na každém kilometru. Našli se i tací co jeli 70 km/h na místech, kde bylo značkou povoleno 90 km/h. Po prohlídce pevnosti ve Vadsteně jsem zjistil, že do Stockholmu dneska nedojedu. Sjel jsem z dálnice před Norrköpingem a hledal místo pro stan. Trvalo mi to docela dlouho, ale našel jsem parádní plácek u malého lesíka.

       

4. den - neděle    483 km

Do Stockholmu to byl kousek. Hned po příjezdu do centra jsem zjistil, že nejde zastavovat na každém zajímavém místě kvůli focení. Nebylo kde a hlavně bych stál pořád, tak jsem si pověsil foťák na ruku a projížděl se po městě. To bylo poprvé, kdy jsem se těšil, až mi padne červená a já budu moct fotit. Na východě se proháněly černé mraky, ale svítilo sluníčko. Nádherné počasí na procházku po ostrově s výstavou vojenských lodí. Na vedlejším ostrove jsem uviděl muzeum lodi Vasa a to jsem netušil jak ho budu hledat. Prohlídnul jsem si ostatní lodě a při návratu k motorce jsem viděl chlápka okukovat motorku. Zvolnil jsem a čekal co bude dělat. Po chvilce prohlížení nadzvedl úchyt tankvaku a když zjistil, že drží na magnetech udělal pár kroků zpátky vyfotil si motorku mobilem a odešel. Vzhledem k množství věcí jsem si při odchodu od motorky bral jen foťáky, doklady,... nikdy se mi nic neztratilo a zájem o motorku měli lidé jen ze zvědavosti. Popojel jsem k muzeu. Vasa je jedinou dochovanou lodí na světě pocházející ze 17. století s 95 % zachovaných původních částí, je zdobená stovkami vyřezávaných soch. Po prohlídce jsem poslal pohledy a při odjezdu směr Oslo spadlo pár kapek. Měl jsem to akorát, ale bylo mi líto, že jsem neměl víc času, protože Stockholm patří k nejhezčím městům, která jsem viděl. Dojel jsem k městu Kristiansand a našel pěkné místečko u lesa. Při úplném tichu byly trochu slyšet auta z dálnice a když jsem postavil stan a dělal si jídlo projel sotva sto metrů daleko vlak.

           

           

5.den - pondělí    637 km

Ještě že mám tvrdé spaní, vlak mě ani jednou nevzbudil. Chtěl jsem se podívat k jezeru Vanern. Dojel jsem až na konec poloostrova k vesničce Takene. U vody byla jedna chatka vedle druhé, tady by se mi líbilo. Po procházce u břehu mě čekal přesun do Norska a prohlížení spousty jezírek cestou. Vyhýbal jsem se Oslu a projížděl pod fjordem šíleně zaprášeným tunelem. Při pokusu přejet druhou část Oslofjordu co nejkratší cestou jsem se trochu zamotal a nakonec to radši vzal po hlaví E18. Cestou podél pobřeží jsem se nemohl vynadívat na fjordy a jezírka. Začínalo se stmívat, nejbližší kemp byl u města Lillesand. V recepci nikdo nebyl, tak jsem se šel ubytovat.

   

6. den - úterý    352 km

V 8:00 byla recepce pořád zavřená a protože byla zamčená i sprcha, služby kempu jsem vlastně nevyužil. Pokračoval jsem k nejjižnějšímu místu Norska, majáku na poloostrově Lindesnes. Počasí bylo nádherné a z majáku parádní výhled. Pak přišel čas na údržbu. Několikrát svařovaný výfuk začínal znovu praskat tentokrát napříč, nejenže z těch tureckých šmejdů už dávno slezl chrom, ale ani nedrží pohromadě. S přidrátovaným výfukem jsem projížděl okolo fjordů směrem ke skále Preikestolen tyčící se 604 m nad Lysefjordem. Poprvé jsem se svezl přívozem přes fjord a na parkoviště jsem dorazil před šestou. Nechtělo se mi čekat do druhého dne a šel jsem rychlou chůzí po pěšině, chvílemi skoro šplhal po skalách turistickou stezkou dlouhou 3,7 km. Asi za hodinu a čtvrt jsem jako poslední dorazil na vytoužené místo. Úchvatný pohled na Lysefjord při blížícím se západu slunce se nedá popsat. Když jsem se nabažil nádherného výhledu a udělal několik fotek, musel jsem co nejrychleji zpět, abych nebloudil za tmy. Asi po kilometru jsem dohnal mladý norský pár, který odcházel jako poslední. Přidal jsem se k nim a zjistil, že byli v Praze. Nebyli první ani poslední z těch co jsem potkal, kteří byli v České republice. Přitom moji známí kteří byli tady, bych spočítal na prstech jedné ruky. K motorce jsem se vrátil asi čtvrt hodiny před setměním. Propocený po rychlém výstupu jsem se hned po ubytování v kempu vrhnul do horké sprchy.

           

           

           

       

7. den - středa    289 km

Ráno jsem nevěřil vlastním uším, když jsem za kemp platil 190 NOK [ 571,5 Kč ]. Pokračoval jsem na sever a vychutnával si nádherné fjordy, nesčetné vodopády včetně známého Latefosen. Cesta do městečka Brimnes byla zavalená,  a tak jsem se musel vrátit do Kinsarviku. Cestou jsem zahlédl vracející se loď a pospíchal, co to šlo. Přijel jsem zrovna když z lodi odjížděla poslední auta. Na lodi jsem potkal Luboše a Martinu, první Čechy. Po krátké domluvě jsme se společně ubytovali v chatce v Kvanndalu za 520 NOK [ 1564 ]. V přepočtu za osobu to bylo levnější než kemp. U vína jsme probírali svoje další plány. Nechápali jsme, jak může fungovat prodej jablek ze stolečku u cesty, který nikdo nehlídá. Na stolku leží síťky s jablky a krabička na peníze, u nás by za chvilku zmizel i stoleček. Luxusní byla vytápěná podlaha v koupelně, to chci. :-)

8. den - čtvrtek    367 km

Po ranní údržbě došlo na opravu stupačky znovu za pomoci drátu. Byla to moje blbost, protože o volnější stupačce jsem věděl a teď začínal praskat úchyt šroubu. Po včerejším rozhovoru jsem trošku změnil trasu, abych se podíval do nejdelšího silničního tunelu světa. Předcházelo mu několik kratších a patřil mezi ně i druhý nejdelší norský 11,4 km dlouhý tunel Gudvanga. 24,5 km dlouhý Lærdal má zvláštní „tunelové kapsy“, tj. rozšíření prostoru v tunelu na 30 m s modrým nasvícením stropu, aby připomínalo oblohu. Tunelů jsem si užil do sytosti a hned mě čekala další loď. Asi 30 km před Skei jsem platil mýtné, nejspíš za průjezd národním parkem Jostedalsbreen. Tady jsem viděl jeden z 35 splazů stejnojmenného ledovce, největšího v pevninské Evropě. Nečekal jsem, že to bude tak obrovská masa ledu. Celý den jen chvilkami poprchalo, nestálo to za oblékání do nepromoků, ale od mokré silnice mi navlhly boty. Docela brzo jsem se proto rozhodl postavit stan na plácku u cesty a po večeři jsem si sušil boty nad vařičem.

   

9. den - pátek    350 km

Hned po ránu jsem si pro jistotu vzal návleky na boty, i když byla jen mokrá silnice. Čekala mě vyhlášená Trolí stezka, vyjížděl jsem méně známou stranou a o to hezčí mi připadala. Malý vodopád u cesty jsem málem minul, zrovna opravovali ochozy a zastavil jsem vlastně jen ze zvědavosti. Z otevřené části ochozu bylo možné vidět vodopád téměř ze všech stran. Říčka valící se mezi kameny a nažloutlé břízky dokreslovaly atmosféru. Na vrcholu jsem koupil nějaké suvenýry, bohužel z důvodu opravy byla uzavřená vyhlídka do údolí. To jsem si dostatečně prohlédl při sjíždění serpentin. Dalším cílem byla vesnice Vevang, odkud vede silnice přes několik ostrůvků a dva z mnoha mostů se silnicí do oblouku se klenou vysoko nad vodou. Bylo tu hodně rybářů, kteří postávali na mostech. Zatím nejdelší čekání na loď do města Kristiansund trvalo asi půl hodiny. Na poslední dnešní loď jsem přijel v poslední chvíli a protože se už stmívalo, užil jsem si i noční plavbu. Silnice E39 byla uzavřená a musel jsem objížďkou po 65. U vesnice Rindal jsem našel místo na louce.

           

           

10. den - sobota    465 km

Tradiční ranní údržba na benzínce a rovnou do Trondheimu. Projížděl jsem kolem Nidaroského dómu, který je největší gotický chrám ve Skandinávii a zastavil jsem se na krátkou prohlídku města. Zase jsem si sebou vzal jenom helmu, peníze a doklady. Nikdo se motorky ani nevšiml jako v celé Skandinávii. Dál už jenom co nejrychleji k polárnímu kruhu. Projížděl jsem kolem hodně dlouhého, ale krásného jezera Snasavatnet. V klidné hladině se zrcadlila obloha a stejně jako spousta dalších lidí jsem několikrát zastavoval, abych ulovil co nejhezčí fotku. K večeru se začínalo objevovat stále více nažloutlých stromů, které lemovaly rozbouřené říčky nebo se zrcadlily v malých jezírkách. Před setměním jsem si ustlal na prázdném odpočívadle.

       

11. den - neděle    364 km

Ráno pršelo a tak jsem odjezd o chvíli odložil, ale nepomohlo to na dlouho. Hned na první benzínce jsem se stejně navlékl do nepromoků. K dešti se přidal vítr a jak jsem se blížil k polárnímu kruhu sílil čím dál víc, až jsem musel znatelně zpomalit. U polárního kruhu přestalo pršet a na chvíli se vyjasnilo. Tady je ve výšce asi 690 m. n. m. jen tráva a lišejníky, viděl jsem tu i prvního soba. S klesající nadmořskou výškou se brzy objevily keříky, břízky a pak i ostatní stromy. O kus dál jsem odbočil na okresku, provoz tu byl minimální všude kolem malé zežloutlé pokroucené břízky. Takhle bych si představoval okolí Černobylu. K vesnici Straumen jsem přijel akorát při přílivu a viděl nejsilnější mořský proud Maelstorm, jak se obrovské množství vody při přílivu valilo do Skjerstadfjordu. Zase začínalo pršet a foukal takový vítr, že jsem si na benzínce při tankování zakrýval víčkem od nádrže pistoli, aby mi nenapršelo do nádrže. Kolem půl čtvrté jsem dorazil do přístavu v Bodo, ale nikde nebyla ani noha. Sezóna je jen červenec, srpen. Uvelebil jsem se v čekárně a sušil věci. Když mi trajekt ve 21:00 od kolemjdoucích potvrdila i sms z domova, nezbývalo než čekat. Po osmé jsem se od jedné slečny, která chtěla jet taky dozvěděl, že byl odjezd zrušen kvůli špatnému počasí. Bál jsem se aby mi vítr neshodil motorku a radši jsem jí postavil do výklenku u čekárny. Další loď jede až zítra v 16:30 a tak jsem se rozhodl v čekárně přenocovat. Zrovna jsem si dělal večeři, když přišel jeden Holanďan, který v Norsku pracuje. Alespoň jsem tu nepřespával sám.

           

   

12. den - pondělí    3 km

Kolem páté ráno se objevili další dva nocležníci a když jsem vstával byla tu i slečna ze včerejška no a čekárna byla skoro plná. Ráno bylo docela hezky, jen mraky se proháněly po obloze. Měl jsem spoustu času, tak jsem pořádně prohlédnul motorku. Žádný problém jsem nenašel, popojel jsem do centra a šel na prohlídku. Zašel jsem si nakoupit do supermarketu. Ceny byly skoro jako u nás, jen ta norská koruna stojí 3 ty naše. Za 3 piva a chleba jsem platil 79,3 NOK [ 238,5 Kč ]. Procházka skončila, protože začínalo zase pršet a zbytek času jsem trávil v čekárně čtením průvodce a sledováním nakládání lodě, která odjížděla před tou naší. Po 25 hodinách čekání nás konečně pustili na palubu. Za plavbu na Lofoty jsem platil 250 NOK [ 751,9 Kč ]. S pomocí jednoho člena posádky jsem přivázal motorku, ale i přes jeho ujištění se mi stabilita moc nezdála. Vypluli jsme po půl páté, loď prokličkovala mezi útesy a na volném moři se začínala pořádně houpat. Vlny nevypadaly moc velké, ale na lodi se nedalo chodit, pořád někomu něco padalo i mě spadnul mobil ze stolku. S každou větší vlnou jsem měl noční můry o pomlácené motorce v podpalubí. Dostavila se i mořská nemoc, jenom nevím, jestli víc z houpání nebo strachu o motorku. V přístavu jsem nevěřil vlastním očím, nejen že s motorkou nic nebylo, ale vozík se ani nehnul i když nebyl přivázaný. V Moskenes pršelo, zajel jsem pod první přístřešek a chvilku čekal. Bylo kolem půl desáté a hledat plácek za tmy a v dešti se mi nechtělo, tak jsem si pod přístřeškem postavil stan na asfaltu.

           

13. den - úterý    590 km

Vstával jsem radši dřív, zabalil věci a chystal se snídat, když přijelo auto a zaměstnankyně firmy mi říkala, že musím pryč, protože tam mají kancelář. Nandal jsem věci na motorku, najedl se a odjel do vesnice a nejkratším názvem A. Právě se tu konaly přípravy na závod Audi Efficiency Challenge A to B, který měl končit po 4200 km v Itálii. Protože předpověď hlásila trvalý déšť, nezbývalo než pokračovat na sever. Přejížděl jsem z ostrovu na ostrov a vychutnával si krásu Lofot, jak jen to za deště šlo. Konstrukce na sušení tresek v rybářských vesničkách už byly prázdné, vrcholky hor se skrývaly v mracích. U jedné benzínky mě zastavili dva dělníci, bratr jednoho z nich měl Jawu 125. Říkali, že jedu dost pozdě, protože v tuhle roční dobu se začíná objevovat první sníh. Pršelo skoro celý den. Zastavil jsem za tmy na odpočívadle kousek za vesnicí Odden.

           

           

14.den - středa    447 km

Po otevření stanu mi málem vyrazila dech nádherná scenérie hor a Lyngenfjordu. Nejdřív jsem si usušil navlhlé věci na záchodě u sušáku na ruce a než jsem vyjel začínalo zase pršet. Ve městě Alta jsem se zastavil v muzeu. Uvnitř je kromě pravěké expozice i vojenská část a velká sbírka pohárů ze skoků na lyžích. Potom mě čekala dlouhá procházka okolo pravěkých kreseb, které pocházející z let 4 200 – 500 př. n. l.. Je jich tu opravdu hodně a stojí za prohlídku. Naštěstí znovu sprchlo až po odjezdu z Alty. Chtěl jsem se dostat na Nordkapp ještě dnes a počkat si na východ slunce. Chvílemi začínal foukat dost silný vítr. Kolem půlnoci jsem přijel 6870 m dlouhým tunelem, který klesá 212 m pod hladinu moře na ostrov Magroya. U mýtné brány jsem se ptal, jestli je budova na Nordkappu otevřená. Když jsem zjistil, že otvírají až v 11, rozhodl jsem se i vzhledem k šílenému větru přespat na odpočívadle za mýtnicí.

           

15. den - čtvrtek    340 km

Moc jsem se nevyspal, vítr foukal opravdu hodně. Obloha byla celou noc zatažená a z východu slunce by stejně nebylo nic. Na Nordkapp jsem přijel kolem 9, bylo zavřeno. Na parkovišti jsem postavil motorku proti větru na místo s asfaltem a šel se podívat k hlavní budově. Ušel jsem asi 50 m a pořádně se mnou zacloumal poryv větru. Otáčím se a motorka leží na zemi. Rychle k ní, zvednout a zjistit škody. Nebylo to tak zlé. Ohnutá stupačka a rozbitá odrazka na vozíku. Tady už jí nenechám. Objel jsem zábrany a postavil jí do závětří přímo u vstupu do hlavní budovy. Byl tam jen německý pár, navzájem se fotíme u glóbu. Neodolal jsem a přijel s motorkou až ke glóbu, poprosil Němku o několik fotek. Vítr s ní cloumal tak, že nemohla pořádně stát, natož držet rovně foťák. Chvilkami jsem se docela bavil a i ona to brala s humorem. Dveře směrem ke glóbu nebyly zamčené, tak jsem si prohlédl vnitřek a čekal až otevřou krámek se suvenýry, abych mohl poslat další pohledy. Prošel jsem si skoro celou budovu, je tu několik barů, kinosál, prosklená stěna ve skále s výhledem na moře, všechno až moc připravené pro turisty, kteří přijedou autobusem a jsou líní vystrčit nos ven. Zaplatil jsem si studentský vstup 140 NOK [ 421 Kč ], místo 215 NOK [ 646,6 Kč ] to nebylo tak špatné. Před mým odjezdem dorazil další motorkář, který měl namířeno do Hammerfestu. Alespoň jsem nebyl jediný blázen na motorce. Teď už jsem se začínal pomalu vracet k domovu, minul jsem několik autobusů s turisty a říkal si, že jsem odjel včas. V Honningsvagu jsem koupil nejdražší benzín za 38,5 Kč/l. Ochutnal jsem párek v rohlíku omotaný slaninou, který jsem viděl u benzínky několikrát. Byl dobrý, ale za 44 NOK [ 132 Kč ] si ho víckrát nekoupím. Prohlížel jsem si pobřeží, které jsem včera projížděl za tmy a konečně se mi povedlo vyfotit soby. Viděl jsem asi patnáctou duhu :-) K večeru se ochladilo kousek nad nulu, utratil jsem všechny NOK a chtěl se ubytovat až ve Finsku. Hned za hranicemi jsem našel kemp. V recepci jsem se ptal na ceny stan 15E [ 381,2 Kč ], chatka 35E [ 889,5 Kč ]. Po krátkém rozmyšlení volím stan. Než jsem nasednul na motorku abych jel hledat vhodný plácek, přišel majitel a dal mi klíč od chatky, že prý bude velká zima. Měl pravdu. Když jsem šel ze sprchy, ukazoval místní teploměr -2°C. Tímto vřele doporučuji kemp Tenorinne v Karigasniemi.

           

   

16. den - pátek    452 km

Trochu jsem si pospal a odjížděl skoro v poledne. Na benzínce zjišťuji, že v automatech neberou MasterCard, asi jen Visu kterou nemám. Ještě, že je možné tankovat za hotové, protože automat bere i bankovky. Po krátké údržbě se co nejrychleji přesouvám na jih. Pozoruji opadané břízky, na obloze skoro ani mráček a cesta rychle ubíhá. Jen je třeba dávat pozor na soby, kteří jsou schopní vběhnout přímo pod kola. Ale když zastavím a chci vytáhnout foťák, okamžitě utíkají. Nějak jsem nepochopil systém rozmístění Finských benzínek. Docela dlouho jsem jel na rezervu a nedočkavě vyhlížel benzínku. Když už jsem myslel, že budu muset použít záložní kanystr z vozíku, stály vedle sebe hned čtyři. K večeru jsem v mapě našel kemp kousek za Rovaniemi. Polární kruh jsem míjel už za tmy a v klidu ignoroval cedule na komerční Santa Park. U nás přece chodí Ježíšek.

       

17. den - sobota    775 km

Čas se krátil a celodenní čekání v přístavu jako v Bodo by se mi moc nehodilo, proto jsem se chtěl dostat až k Helsinkám. Zatím co jsem se kochal rovinatou krajinou a občas i nějakým jezírkem, dostala se mi do karburátoru voda, nejspíš ta co mi napršela do nádrže v Bodu. Po vyčištění jsem pokračoval co nejrychleji, ale v rámci předpisů k přístavu. Večer jsem znovu vyčistil karburátor a po večeři hledal vhodný plácek. Našel jsem prázdné odpočívadlo asi 70 km před Helsinkami.

       

18. den - neděle    331 km

Vstával jsem brzo a za chvíli si uvědomil, že tady mají jiný čas. V Helsinkách jsem trochu bloudil při hledání přístavu, ale přijel jsem akorát ve chvíli, kdy vrátný pouštěl auta dovnitř. Koupil jsem studentský lístek do estonského Talinu a s motorkou platil 45E [ 1143,4 ]. Potkal jsem tu při čekání další Čechy a po nalodění jsme si popovídali. Byli ve Finsku jezdit na kajakách po jezerech. Asi v půlce plavby mě při prohlídce téhle obrovské 185 metrů dlouhé lodi pro 2500 lídí napadlo, že není po mořské nemoci ani stopa. Vždyť se skoro nehoupala a moře bylo klidné. Na deseti palubách je snad všechno od restaurací, obchodů přes music klub a samozřejmě barů. Hned při výjezdu z Tallinu je znát rozdíl, takový tankodrom nemáme ani u nás. Na silnici občas potkám i žigulíka a pevné radary nahradili policajti, číhající za bukem. Domu se mi ještě nechtělo a tak jsem zamířil na východ do Narvy. Cestou nejde minout město, které musí navštívit snad každý český turista. Kunda je malé průmyslové město na pobřeží. Před Narvou stojí u krajnice desítky kamionů. Z Heřmanovy pevnosti jsem koukal do Ruska. Cestou zpět jsem hledal kemp a našel soukromou chatku, hned za vesničkou, kde mě nechali přespat. Celá chatka 5 Euro [ 127 Kč ] i se saunou, kterou jsem hned vyzkoušel, no neberte to.

           

       

19.den - pondělí    209 km

Ráno zase začínalo pršet, proto jsem u Čudského jezera ani nezastavil. Při údržbě na benzínce jsem zjistil menší problém. Řetěz je vytahaný tak, že jsou napínáky na dorazu a ještě je pořád volný. S tím se dá nouzově dojet 200 km, ale ne skoro 2000 km, které mi zbývají. Přijel jsem do města Tartu a hledal nějaký servis. Nic jsem nemohl najít, tak jsem se ptal v nějakém obchodě. Ochotně mi ukázali cestu k servisu Suzuki a ještě mi vytiskli mapku z internetu, třeba bych tam mohl sehnat nový řetěz. Samozřejmě jsem zabloudil a přijel k nějaké dílně. Zeptal jsem se, jestli si můžu zkrátit řetěz, je to nejjednodušší řešení. Půjčili mi rozbrusku a za chvilku byla motorka připravená na cestu. Poděkoval jsem za pomoc, a když jsem před odjezdem prohlížel motorku, všiml jsem si poloprázdné gumy na vozíku. Rychle na první benzínku, vyměnil jsem duši a rovnou i docela sjetou pneumatiku. Odjížděl jsem až za tmy. Neměl jsem moc náladu někde hledat místo na spaní, proto jsem zastavil u prvního kempu, aspoň ta cena 100EEK [ 162,4 Kč ] mě potěšila.

20.den - úterý    496 km

Ráno zase trochu sprchlo a celý den se po obloze přeháněly mraky. Vychutnával jsem si jízdu po silnicích, které místy vypadaly spíš jako jedna velká záplata. Z nenápadného mraku se spustil pořádný déšť, ale než jsem dojel na benzínku, abych se schoval a oblékl do nepromoků, bylo po pěti minutách po všem. Další přeháňka byla rovnou s kroupami a znovu netrvala ani 10 minut. Nakonec se počasí umoudřilo a já přijel do Rigy. Samozřejmě jsem minul obchvat a skončil v centru. Musel jsem si rychle zvyknout na chodce vrhající se mi pod kola. Po průjezdu auta, rovnou z obou stran vstupují do silnice, a já je míjím opravdu těsně. Místy je město docela ucpané. Zastavil mě policajt, zkusil jsem angličtinu, on ruštinu, no asi se nedomluvíme. Vyndal jsem doklady, chvilku si je prohlížel a pak mě poslal pryč. V Litvě jsem navštívil Horu křížů, jsou jich tam snad miliony. Večer jsem si postavil stan na odpočívadle mezi Vilniusem a Klaipedou.

21. den - středa    444 km

Myslel jsem si, že když jedu na jih, tak jedu za teplem. Ráno jsem zjistil svůj omyl, na stanu byla tenká vrstva ledu. Investice do spacáku se vyplatila. Trochu mi mrzlo ucho a nos, přesto jsem se docela dobře vyspal. V Klaipedě jsem si koupil zpáteční lístek na poloostrov Kurská Kosa za 18Lt [ 132,5 Kč ]. Musel jsem odmontovat blatníček z pavíka, protože praskla i druhá vzpěra. Místní silnice mu daly poslední ránu po nárazech od bezohledných autařů z Nordkappu, Marseille a Monte-Carla, kteří se při popojíždění v kolonách za mě musí nalepit tak, že mi nabourají do vozíku. Vstup do národního parku se mi nepodařilo zaplatit kartou, alespoň že berou 3E [ 76,2 Kč ] v hotovosti. V nejjižnější vesnici Nida jsem zaparkoval motorku u hospůdky a vypravil se na písečné duny. Nahoře jsem pozoroval Baltské moře zbarvené pískem do mnoha odstínů modré. Na poloostrově písečné duny, borové lesy a na druhé straně záliv, prostě nádhera. Jak jsem koukal do dálky na druhou půlku poloostrova, tak mi došlo, že zase koukám do Ruska. Zbytek poloostrova patří pod Kaliningradskou oblast Ruska, příště vízum musím mít. Po té co jsem skoro zavařil foťák, jsem se ještě dlouho kochal výhledem. Po krátké prohlídce Nidy jsem se otočil a vracel do Klaipedy. Po nezáživném dálničním přesunu jsem k večeru dorazil ke hradu Trakai nedaleko hlavního města Vilniusu. Bohužel bylo po zavírací době, tak jsem si ho alespoň pořádně prohlédl zvenku. Hned u jezera uprostřed kterého hrad stojí je kemp a poslední noc jsem se rozhodl strávit právě tam. Kartu nebrali a drobná Eura 10,13E [ 256,9  ] co jsem měl byla na cent přesně tolik co chtěl majitel po přepočtu. Vlezl jsem do sprchy, ale když jsem pustil vodu, byla trochu cítit, bohužel bylo pozdě, tak nevím jestli očista neměla opačný účinek.

       

22. a 23.den - čtvrtek, pátek    1 252 km

Ráno jsem vstával tak, abych byl hned po desáté na hradě. Bohužel nebrali platební karty ani eura a neochotná pani za okýnkem, listující novinami, neměla zájem mi nějak pomoci. Vyfotil jsem si alespoň nádvoří a naštvaný opustil poslední místo, které jsem chtěl vidět, a už jsem se jen přesouval k domovu. Waršavou jsem projížděl už za tmy a díky mizernému značení jsem dojel ke vstupnímu terminálu letiště, ale rozhodl jsem se pokračovat na dvou kolech :-) Nakonec se mi povedlo vymotat z města správným směrem. Kolem jedné ráno jsem si musel dát pauzu a pořádně se protáhnout. Po zažehnané krizi jsem pokračoval. Před hranicemi jsem utratil zloté, které jsem měl z minulé dovolené. V pátek jsem měl ve škole jen cviko z elektriky a chtěl jsem tam jít. Jako naschvál bylo z Jablonce do Liberce několik omezení. Nakonec jsem na hodinu dorazil s pětiminutovým zpožděním. Odměřili jsme úlohu a já se jel ubytovat na kolej. Ještě naposled napnout řetěz a vychutnávat si poslední kilometry úžasné dovolené. V Praze jsem dotankoval za poslední drobné a kolem páté jsem byl doma.

   

Motorka vydržela 10 494 km bez větších problémů a plně naložená si vzala 4,53 l/100km. Z těch několika závad patřily k nejhorším praskající turecké výfuky, které jsem poté vyměnil za dvakrát dražší, ale nesrovnatelně kvalitnější české výroby. Také obyčejný řetěz ČZ Favorit nedoporučuji, nevydržel ani 9000 km, po výměně za ČZ 428 professional jsem bez problému najel více než 20 000 km. A na kolik že mě to celé vyšlo? Necelých 32 000 Kč, z čehož benzín stál zhruba polovinu. Byla to dovolená plná zážitků a skvělých lidí, kteří mi pomohli a poradili. Lidé zde mnohem více dodržují předpisy, proto jsem například policejní hlídku číhající na projíždějící řidiče potkal v celé Skandinávii jen jednu, na rozdíl od Pobaltských států. Příroda je na severu nádherná a je škoda, že tam jezdí tak málo lidí. Jen s deštěm, který mě provázel i několik dní v kuse se musí počítat a nenechat si tím kazit pohodu.

Koho by zajímaly ceny z roku 2009 vstupy, trajekty,...

 

kemp Lübben 11 EUR [ 279,5 Kč ]
Dánský most přes Velký Belt (Nyborg - Korsor) 115 DKK [ 392,5 Kč ]
Most přes Öresund ( Kodaň - Malmö ) 150 DKK [ 512 Kč ]
muzeum lodi Vasa ve Stockholmu 50 SEK (student)  [ 124,7 Kč ]
přívoz (silnice č. 13) Lauvik - Oanes 40 NOK [ 120,3 Kč ]
parkoviště Preikestolen 30 NOK [ 90,2 Kč ]
kemp Preikestolen 190 NOK [ 571,5 Kč ]
přívoz Hiemeland - Nesvik 40 NOK [ 120,3 Kč ]
přívoz Kinsarvik - Kvanndal 63 NOK [ 189,5 Kč ]
chatka v kempu Kvanndal 520 NOK (pro 3 osoby) [ 1564 Kč ]
přívoz (silnice č. 5) Laerdalsoyri - Kaupanger 43 NOK [ 129,3 Kč ]
mýtné v národním parku Jostedalsbreen Boyum - Skei 75 NOK [ 225,5 Kč ]
přívoz Stranda - Liabygda 40 NOK [ 120,3 Kč ]
přívoz Afalnes - Solfnes 43 NOK [ 129,3 Kč ]
přívoz Bremsnes - Kristiansund 51 NOK [ 153,4 Kč ]
podmořský tunel na silnici č. 70 mezi ostrovy Flatsetoya (Frei) - Bergsoya 40 NOK [ 120,3 Kč ]
přívoz na silnici E39 Halsa - Kanestraum 47 NOK [ 141,4 Kč ]
loď Bodo - Moskenes  250 NOK [ 751,9 Kč ]
muzeum pravěkých kreseb v Altě 65 NOK (student) [ 195,5 Kč ]
podmořský tunel na ostrov Magroya 70 NOK [ 210,5 Kč ]
Nordkapp 140 NOK [ 421 Kč ] (student), 215 NOK [ 646,6  ] (bez slevy)
podmořský tunel z ostrova Magroya 70 NOK [ 210,5 Kč ]
kemp Tenorinne v Karigasniemi 15 EUR [ 381,2 Kč ]
kemp v Rovaniemi 10 EUR [ 254,1 Kč ]
loď Helsinki - Talinn 45 EUR (student) [ 1143,4 Kč ]
chatka se saunou asi 15 km od Narvy 5 EUR [ 127 Kč ]
kemp u města Tartu 100 EEK [ 162,4 Kč ]
zpáteční lístek na poloostrov Kurská Kosa 18 Lt [ 132,5 Kč ]
vstup do Národního parku na poloostrově Kurská Kosa 3 EUR [ 76,2 Kč ]
kemp u hradu Trakai 10,13 EUR [ 256,9 Kč ]

 

Jawa 350