7. den - středa    289 km

Ráno jsem nevěřil vlastním uším, když jsem za kemp platil 190 NOK [ 571,5 Kč ]. Pokračoval jsem na sever a vychutnával si nádherné fjordy, nesčetné vodopády včetně známého Latefosen. Cesta do městečka Brimnes byla zavalená,  a tak jsem se musel vrátit do Kinsarviku. Cestou jsem zahlédl vracející se loď a pospíchal, co to šlo. Přijel jsem zrovna když z lodi odjížděla poslední auta. Na lodi jsem potkal Luboše a Martinu, první Čechy. Po krátké domluvě jsme se společně ubytovali v chatce v Kvanndalu za 520 NOK [ 1564 Kč ]. V přepočtu za osobu to bylo levnější než kemp. U vína jsme probírali svoje další plány. Nechápali jsme, jak může fungovat prodej jablek ze stolečku u cesty, který nikdo nehlídá. Na stolku leží síťky s jablky a krabička na peníze, u nás by za chvilku zmizel i stoleček. Luxusní byla vytápěná podlaha v koupelně, to chci. :-)

8. den - čtvrtek    367 km

Po ranní údržbě došlo na opravu stupačky znovu za pomoci drátu. Byla to moje blbost, protože o volnější stupačce jsem věděl a teď začínal praskat úchyt šroubu. Po včerejším rozhovoru jsem trošku změnil trasu, abych se podíval do nejdelšího silničního tunelu světa. Předcházelo mu několik kratších a patřil mezi ně i druhý nejdelší norský 11,4 km dlouhý tunel Gudvanga. 24,5 km dlouhý Lærdal má zvláštní „tunelové kapsy“, tj. rozšíření prostoru v tunelu na 30 m s modrým nasvícením stropu, aby připomínalo oblohu. Tunelů jsem si užil do sytosti a hned mě čekala další loď. Asi 30 km před Skei jsem platil mýtné, nejspíš za průjezd národním parkem Jostedalsbreen. Tady jsem viděl jeden z 35 splazů stejnojmenného ledovce, největšího v pevninské Evropě. Nečekal jsem, že to bude tak obrovská masa ledu. Celý den jen chvilkami poprchalo, nestálo to za oblékání do nepromoků, ale od mokré silnice mi navlhly boty. Docela brzo jsem se proto rozhodl postavit stan na plácku u cesty a po večeři jsem si sušil boty nad vařičem.

9. den - pátek    350 km

Hned po ránu jsem si pro jistotu vzal návleky na boty, i když byla jen mokrá silnice. Čekala mě vyhlášená Trolí stezka, vyjížděl jsem méně známou stranou a o to hezčí mi připadala. Malý vodopád u cesty jsem málem minul, zrovna opravovali ochozy a zastavil jsem vlastně jen ze zvědavosti. Z otevřené části ochozu bylo možné vidět vodopád téměř ze všech stran. Říčka valící se mezi kameny a nažloutlé břízky dokreslovaly atmosféru. Na vrcholu jsem koupil nějaké suvenýry, bohužel z důvodu opravy byla uzavřená vyhlídka do údolí. To jsem si dostatečně prohlédl při sjíždění serpentin. Dalším cílem byla vesnice Vevang, odkud vede silnice přes několik ostrůvků a dva z mnoha mostů se silnicí do oblouku se klenou vysoko nad vodou. Bylo tu hodně rybářů, kteří postávali na mostech. Zatím nejdelší čekání na loď do města Kristiansund trvalo asi půl hodiny. Na poslední dnešní loď jsem přijel v poslední chvíli a protože se už stmívalo, užil jsem si i noční plavbu. Silnice E39 byla uzavřená a musel jsem objížďkou po 65. U vesnice Rindal jsem našel místo na louce.

10. den - sobota    465 km

Tradiční ranní údržba na benzínce a rovnou do Trondheimu. Projížděl jsem kolem Nidaroského dómu, který je největší gotický chrám ve Skandinávii a zastavil jsem se na krátkou prohlídku města. Zase jsem si sebou vzal jenom helmu, peníze a doklady. Nikdo se motorky ani nevšiml jako v celé Skandinávii. Dál už jenom co nejrychleji k polárnímu kruhu. Projížděl jsem kolem hodně dlouhého, ale krásného jezera Snasavatnet. V klidné hladině se zrcadlila obloha a stejně jako spousta dalších lidí jsem několikrát zastavoval, abych ulovil co nejhezčí fotku. K večeru se začínalo objevovat stále více nažloutlých stromů, které lemovaly rozbouřené říčky nebo se zrcadlily v malých jezírkách. Před setměním jsem si ustlal na prázdném odpočívadle.

11. den - neděle    364 km

Ráno pršelo a tak jsem odjezd o chvíli odložil, ale nepomohlo to na dlouho. Hned na první benzínce jsem se stejně navlékl do nepromoků. K dešti se přidal vítr a jak jsem se blížil k polárnímu kruhu sílil čím dál víc, až jsem musel znatelně zpomalit. U polárního kruhu přestalo pršet a na chvíli se vyjasnilo. Tady je ve výšce asi 690 m. n. m. jen tráva a lišejníky, viděl jsem tu i prvního soba. S klesající nadmořskou výškou se brzy objevily keříky, břízky a pak i ostatní stromy. O kus dál jsem odbočil na okresku, provoz tu byl minimální všude kolem malé zežloutlé pokroucené břízky. Takhle bych si představoval okolí Černobylu. K vesnici Straumen jsem přijel akorát při přílivu a viděl nejsilnější mořský proud Maelstorm, jak se obrovské množství vody při přílivu valilo do Skjerstadfjordu. Zase začínalo pršet a foukal takový vítr, že jsem si na benzínce při tankování zakrýval víčkem od nádrže pistoli, aby mi nenapršelo do nádrže. Kolem půl čtvrté jsem dorazil do přístavu v Bodo, ale nikde nebyla ani noha. Sezóna je jen červenec, srpen. Uvelebil jsem se v čekárně a sušil věci. Když mi trajekt ve 21:00 od kolemjdoucích potvrdila i sms z domova, nezbývalo než čekat. Po osmé jsem se od jedné slečny, která chtěla jet taky dozvěděl, že byl odjezd zrušen kvůli špatnému počasí. Bál jsem se aby mi vítr neshodil motorku a radši jsem jí postavil do výklenku u čekárny. Další loď jede až zítra v 16:30 a tak jsem se rozhodl v čekárně přenocovat. Zrovna jsem si dělal večeři, když přišel jeden Holanďan, který v Norsku pracuje. Alespoň jsem tu nepřespával sám.

12. den - pondělí    3 km

Kolem páté ráno se objevili další dva nocležníci a když jsem vstával byla tu i slečna ze včerejška no a čekárna byla skoro plná. Ráno bylo docela hezky, jen mraky se proháněly po obloze. Měl jsem spoustu času, tak jsem pořádně prohlédnul motorku. Žádný problém jsem nenašel, popojel jsem do centra a šel na prohlídku. Zašel jsem si nakoupit do supermarketu. Ceny byly skoro jako u nás, jen ta norská koruna stojí 3 ty naše. Za 3 piva a chleba jsem platil 79,3 NOK [ 238,5 Kč ]. Procházka skončila, protože začínalo zase pršet a zbytek času jsem trávil v čekárně čtením průvodce a sledováním nakládání lodě, která odjížděla před tou naší. Po 25 hodinách čekání nás konečně pustili na palubu. Za plavbu na Lofoty jsem platil 250 NOK [ 751,9 Kč ]. S pomocí jednoho člena posádky jsem přivázal motorku, ale i přes jeho ujištění se mi stabilita moc nezdála. Vypluli jsme po půl páté, loď prokličkovala mezi útesy a na volném moři se začínala pořádně houpat. Vlny nevypadaly moc velké, ale na lodi se nedalo chodit, pořád někomu něco padalo i mě spadnul mobil ze stolku. S každou větší vlnou jsem měl noční můry o pomlácené motorce v podpalubí. Dostavila se i mořská nemoc, jenom nevím, jestli víc z houpání nebo strachu o motorku. V přístavu jsem nevěřil vlastním očím, nejen že s motorkou nic nebylo, ale vozík se ani nehnul i když nebyl přivázaný. V Moskenes pršelo, zajel jsem pod první přístřešek a chvilku čekal. Bylo kolem půl desáté a hledat plácek za tmy a v dešti se mi nechtělo, tak jsem si pod přístřeškem postavil stan na asfaltu.

13. den - úterý    590 km

Vstával jsem radši dřív, zabalil věci a chystal se snídat, když přijelo auto a zaměstnankyně firmy mi říkala, že musím pryč, protože tam mají kancelář. Nandal jsem věci na motorku, najedl se a odjel do vesnice a nejkratším názvem A. Právě se tu konaly přípravy na závod Audi Efficiency Challenge A to B, který měl končit po 4200 km v Itálii. Protože předpověď hlásila trvalý déšť, nezbývalo než pokračovat na sever. Přejížděl jsem z ostrovu na ostrov a vychutnával si krásu Lofot, jak jen to za deště šlo. Konstrukce na sušení tresek v rybářských vesničkách už byly prázdné, vrcholky hor se skrývaly v mracích. U jedné benzínky mě zastavili dva dělníci, bratr jednoho z nich měl Jawu 125. Říkali, že jedu dost pozdě, protože v tuhle roční dobu se začíná objevovat první sníh. Pršelo skoro celý den. Zastavil jsem za tmy na odpočívadle kousek za vesnicí Odden.

14.den - středa    447 km

Po otevření stanu mi málem vyrazila dech nádherná scenérie hor a Lyngenfjordu. Nejdřív jsem si usušil navlhlé věci na záchodě u sušáku na ruce a než jsem vyjel začínalo zase pršet. Ve městě Alta jsem se zastavil v muzeu. Uvnitř je kromě pravěké expozice i vojenská část a velká sbírka pohárů ze skoků na lyžích. Potom mě čekala dlouhá procházka okolo pravěkých kreseb, které pocházející z let 4 200 – 500 př. n. l.. Je jich tu opravdu hodně a stojí za prohlídku. Naštěstí znovu sprchlo až po odjezdu z Alty. Chtěl jsem se dostat na Nordkapp ještě dnes a počkat si na východ slunce. Chvílemi začínal foukat dost silný vítr. Kolem půlnoci jsem přijel 6870 m dlouhým tunelem, který klesá 212 m pod hladinu moře na ostrov Magroya. U mýtné brány jsem se ptal, jestli je budova na Nordkappu otevřená. Když jsem zjistil, že otvírají až v 11, rozhodl jsem se i vzhledem k šílenému větru přespat na odpočívadle za mýtnicí.

15. den - čtvrtek    340 km

Moc jsem se nevyspal, vítr foukal opravdu hodně. Obloha byla celou noc zatažená a z východu slunce by stejně nebylo nic. Na Nordkapp jsem přijel kolem 9, bylo zavřeno. Na parkovišti jsem postavil motorku proti větru na místo s asfaltem a šel se podívat k hlavní budově. Ušel jsem asi 50 m a pořádně se mnou zacloumal poryv větru. Otáčím se a motorka leží na zemi. Rychle k ní, zvednout a zjistit škody. Nebylo to tak zlé. Ohnutá stupačka a rozbitá odrazka na vozíku. Tady už jí nenechám. Objel jsem zábrany a postavil jí do závětří přímo u vstupu do hlavní budovy. Byl tam jen německý pár, navzájem se fotíme u glóbu. Neodolal jsem a přijel s motorkou až ke glóbu, poprosil Němku o několik fotek. Vítr s ní cloumal tak, že nemohla pořádně stát, natož držet rovně foťák. Chvilkami jsem se docela bavil a i ona to brala s humorem. Dveře směrem ke glóbu nebyly zamčené, tak jsem si prohlédl vnitřek a čekal až otevřou krámek se suvenýry, abych mohl poslat další pohledy. Prošel jsem si skoro celou budovu, je tu několik barů, kinosál, prosklená stěna ve skále s výhledem na moře, všechno až moc připravené pro turisty, kteří přijedou autobusem a jsou líní vystrčit nos ven. Zaplatil jsem si studentský vstup 140 NOK [ 421 Kč ], místo 215 NOK [ 646,6 Kč ] to nebylo tak špatné. Před mým odjezdem dorazil další motorkář, který měl namířeno do Hammerfestu. Alespoň jsem nebyl jediný blázen na motorce. Teď už jsem se začínal pomalu vracet k domovu, minul jsem několik autobusů s turisty a říkal si, že jsem odjel včas. V Honningsvagu jsem koupil nejdražší benzín za 38,5 Kč/l. Ochutnal jsem párek v rohlíku omotaný slaninou, který jsem viděl u benzínky několikrát. Byl dobrý, ale za 44 NOK [ 132 Kč ] si ho víckrát nekoupím. Prohlížel jsem si pobřeží, které jsem včera projížděl za tmy a konečně se mi povedlo vyfotit soby. Viděl jsem asi patnáctou duhu :-) K večeru se ochladilo kousek nad nulu, utratil jsem všechny NOK a chtěl se ubytovat až ve Finsku. Hned za hranicemi jsem našel kemp. V recepci jsem se ptal na ceny stan 15E [ 381,2 Kč ], chatka 35E [ 889,5 Kč ]. Po krátkém rozmyšlení volím stan. Než jsem nasednul na motorku abych jel hledat vhodný plácek, přišel majitel a dal mi klíč od chatky, že prý bude velká zima. Měl pravdu. Když jsem šel ze sprchy, ukazoval místní teploměr -2°C. Tímto vřele doporučuji kemp Tenorinne v Karigasniemi.