Čelisti bubnové brzdy jsou zakotveny ve víku brzdy a rozevírají se brzdovým klíčem. Vlastní brzdící účinek určuje tření brzdového obložení ve vložce bubnu.
    Silové poměry obou čelistí můžeme nejlépe sledovat na obrázku1 a obrázku2. Směr otáčení kola je na obrázku vyznačen šipkou, neboť je pro silový rozbor rozhodující. Čelist je uložena na kotevním čepu a je přitlačována k bubnu klíčem silou označenou P1, popř. P2. Jde o tlačnou sílu, a proto je její směr kolmý na rovinu opěrné plochy brzdové čelisti.
    Přesné určení výsledné normální síly tlaku obložení na buben je velmi složité. V naší úvaze se vyhneme použití vyšší matematiky a vyjdeme z předpokladu, který platí jen přibližně, že směr normální síly půlí celkový úhel obložení.
    Výsledná síla z tlaku obložení musí ještě zahrnout tečnou sílu T1 (T2). Tečná síla je kolmá na normální a její velikost je dána součinem součinitele tření mezi obložením a bubnem a normální síly.
    Součtem vektorů těchto dvou sil dostaneme výslednou sílu V1. Ta musí být v rovnováze s rozevírající silou P1 a třetí, dosud neznámou silou, procházející osou kotevního čepu. Pro rovnováhu sil platí, že tři síly mohou být v rovnováze jen tehdy, procházejí-li jejich vektory jedním bodem. Síla reakce kotevního čepu musí tedy procházet průsečíkem paprsku výslednice a paprsku rozevírající síly. Velikosti jednotlivých sil vycházejí z trojúhelníku sil na obr.1 a obr.2.
  Porovnáme -li trojúhelníky sil pro první a druhou čelist, zjistíme, že při stejné rozevírací síle bude mít první - náběžná - čelist mnohem větší brzdící účinek než druhá - úběžná - čelist. Je to způsobeno tím, že vznikající tečná síla  pomáhá při brždění  u náběžné čelisti  rozevírající síle  a naopak u úběžné čelisti působí proti ní. Tj. tzv. svorný účinek brzdové čelisti.
    Účinek závisí dále na poloze obložení. Přibližujeme-li obložení směrem ke klíči, mění se směr normální  i výsledné síly a brzdový účinek čelisti vzrůstá. V krajním případě se náběžná čelist stane samosvornou a dojde k zablokování brzdy. U úběžné čelisti není poloha brzdového obložení nebezpečná, neboť k blokování této čelisti nemůže dojít.
    Vhodným umístěním brzdového obložení na čelistech (obr. 3) i změnou polohy opěrných čepů  můžeme podle potřeby  zvyšovat, nebo snižovat  brzdící účinek i bezpečnost proti blokování. U brzd závodních, teréních i soutěžních motocyklů (pozn.: článek je z roku 1972) se proto často setkáváme s různým uspořádáním  náběžné i úběžné čelisti. Shodnost čelistí se u sériových motocyklů  volí pouze z výrobních důvodů. Jednoduché zvýšení účinnosti brzdy, které může lehce udělat každý, spočívá pouze v zkrácení, nebo zúžení obložení na úběžné části.

Lit.: [1] Ing. Pavel Husák - Sportovní Motocykly ,  Naše vojsko 1972